Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Jmenuji se Berta Rich.

Narodila jsem se v jednom ze  "silných" ročníků, v roce 1974.

V úvodu jsem mluvila o úkolech, které si na svá bedra jako Duše bereme. Nejinak tomu bylo, tedy je, i u mě. I já jsem byla vystavena zkoušce (díky životní situaci,kterou jsem si  "vyrobila"), která mě konečně přivedla k tomu, že bych měla začít plnit své úkoly. Nevím, zda jsem moc otálela a měla velkou časovou prodlevu, ale mé úkoly se mi neskutečně zhutnily. S oblibou jsem říkala, že to, co si jiný vybere, že zpracuje za celý život, jsem se já rozhodla udělat během pár let. A tak jsem makala a čistila a učila se a plakala a zuřila a rvala se. Mívala jsem chvilky, kdy jsem byla plná pocitu, že je všechno naprosto zbytečný, že to nemá cenu. Nejen to, že jsem se dala na esoterickou cestu, ale jednoduše všechno. Celé mé bytí... Jenže to nešlo vzdát. Byly a jsou tu mé děti! A tak jsem se vždycky zvedla a zase šla dál. Vyplatilo se. Dnes už mě nenapadne, že bych tu nebyla. Jsem tu a opravuji to, co jsem vyrobila a plním to, co jsem si jako úkol vzala. Nebylo lehké na to přijít. Vůbec ne. Stálo mě hodně úsilí, abych probudila mozek k činnosti nejen pro přítomnost, ale i pro skrytou minulost. Podařilo se. Jsem za to šťastná! 

Svůj sen jsem znovuobjevila. Přišla jsem zase na to,co jsem chtěla vždycky dělat. Vlastně ani né přišla... Jen mi začaly v hlavě zase zářit ty myšlenky, které tam bývaly. Věděla jsem vždycky, že to, co dělám není přesně ono, že mi jednoduše něco chybí k dokonalé spokojenosti. Že práce, kterou dělám není ta pravá ořechová. Ale jednu dobu jsem si na změnu připadala stará  (nechápu), pak jsem byla asi i líná  (to se těžko přiznává). Teď vím, že pozdě není nikdy!

Můj úkol tady...nepochybně je jich více. Ovšem ten největší a nejzásadnější, který mě konečně přiměl k tomu, že vím, že nikdy není pozdě, byl dost těžký... I když, všechny úkoly jsou těžké. Žádný není lehčí, protože i když se nám zdá, že sousedova tráva je zelenější, tak si musíme uvědomit, že sousedův úkol máme třeba zmáknutý z minula a proto se nám nyní zdá lehký, pro nás zvládnutelný levou zadní. Už jsme na něm makali kdysi... Každý úkol nás má logicky naučit něco nového, aby z nás byly téměř dokonalé bytosti, tedy dokonalé Duše. Když pak vzpomínáme na dobu minulou v tomto či jiných životech zjistíme, že leckdy je to jeden velký propletenec. Některé úkoly se nám vrací, protože jsme je z baťůžku téměř nevyndali, některé se vrací, protože jsme je jen načali, některé se vrací, protože jsme od nich třeba utekli...nebo musíme splatit své ne moc hezké skutky...možností je spousta. Každopádně se umí o slovo přihlásit! I když se to lehce říká, je lepší neutíkat a nic si nenést dál. Je lepší jej pochopit a porvat se s ním. Vyhrát! Všichni tu jsme proto, abychom žili šťastný život.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nikdo není sám

(Berta, 25. 5. 2010 9:52)

Aleno,
děkuji za Vaše krásná slova. Jsou důkazem, že nic se nemá vzdávat dopředu! Nic není náhoda a vše je tak, jak má...:-)
Ano, věková veličina může někdy vypadat "hrozivě", ale když člověk chce, jde vždy všechno. Jen to dá někdy ohromnou práci..., ale bez práce bychom si úspěchu, posunu, zlepšení třeba ani nevšimli... Ani by nás nenapadlo, že zrovna máme úspěch, posun, zlepšení...
Také já Vám přeji, aby Vaše věková veličina pro Vás nebyla veličinou, ale jen normálním číslem, abyste se jím necítila naprosto nijak limitovaná... Šťastné a veselé dny plné Slunce! :-)
B.

nikdo není sám

(Alena, 24. 5. 2010 19:14)

Ne-náhodou jsem trefila na vaše webovky a se zájmem přečetla co o sobě píšete. A kdybych to náhodou psala já sama, bylo by to neskutečně podobné :-)))Nikdy není pozdě, píšete. Jistě, jen někdy ta veličina, které říkáme čas nás klame. Mně bude za rok 60 a myslím, že není rozdílu, jestli mi bylo o 40 let méně. Jen zkušeností jsem prostě zkusila přeměnit v lehkost bytí. Jde to ztuha, ale jde to.Odkládat břemena mylných představ, koncepcí a tužeb je taková malá praxe každodenního života.Přeju vám hodně štěstí a lehkosti v další cestě hledání a nemohla jsem jinak, než vám napsat alespoň těch pár slov.S úctou a srdcem na dlani Alena

k věci !!

(Berta, 17. 2. 2010 9:05)

Zde se žádné větší akce či technických výstřelků nedočkáte. Jsou to stránky tiché a klidné. Těm, co něco říci mají, těm říkají....ostatní si najdou čtení pro sebe jinde...internet je tak velký, že je místa pro všechny.
B.

dlouhé, slabá pointa

(k věci !!, 16. 2. 2010 23:08)

Dlouhý text, slabá pointa, takřka o ničem, co by mi něco dalo, upoutalo, emočně zacítilo, nebo technicky uchvátilo. Prosím vylepšit a vynechat 90 procent textu o ničem, a rovnou přejít k věci!

Děkuji!

(Berta, 1. 2. 2010 8:38)

A já děkuji za neutuchající podporu a zájem... :-))
Děkuji, že jste!
Berta :-)

Gratulujuuu! :-)

(clamare, 31. 1. 2010 16:36)

Přeju webovému miminku hodně štěstí a životaschopnosti. :-) Věřím, že si najde hodně spřízněných dušiček, ke kterým bude promlouvat, a že poroste "mamince" i čtenářům k radosti a spokojenosti!
M.