Žij svůj život - Berta Rich

Jmenuji se Berta Rich.

Narodila jsem se v jednom ze  "silných" ročníků, v roce 1974.

V úvodu jsem mluvila o úkolech, které si na svá bedra jako Duše bereme. Nejinak tomu bylo, tedy je, i u mě. I já jsem byla vystavena zkoušce (díky životní situaci,kterou jsem si  "vyrobila"), která mě konečně přivedla k tomu, že bych měla začít plnit své úkoly. Nevím, zda jsem moc otálela a měla velkou časovou prodlevu, ale mé úkoly se mi neskutečně zhutnily. S oblibou jsem říkala, že to, co si jiný vybere, že zpracuje za celý život, jsem se já rozhodla udělat během pár let. A tak jsem makala a čistila a učila se a plakala a zuřila a rvala se. Mívala jsem chvilky, kdy jsem byla plná pocitu, že je všechno naprosto zbytečný, že to nemá cenu. Nejen to, že jsem se dala na esoterickou cestu, ale jednoduše všechno. Celé mé bytí... Jenže to nešlo vzdát. Byly a jsou tu mé děti! A tak jsem se vždycky zvedla a zase šla dál. Vyplatilo se. Dnes už mě nenapadne, že bych tu nebyla. Jsem tu a opravuji to, co jsem vyrobila a plním to, co jsem si jako úkol vzala. Nebylo lehké na to přijít. Vůbec ne. Stálo mě hodně úsilí, abych probudila mozek k činnosti nejen pro přítomnost, ale i pro skrytou minulost. Podařilo se. Jsem za to šťastná! 

Svůj sen jsem znovuobjevila. Přišla jsem zase na to,co jsem chtěla vždycky dělat. Vlastně ani né přišla... Jen mi začaly v hlavě zase zářit ty myšlenky, které tam bývaly. Věděla jsem vždycky, že to, co dělám není přesně ono, že mi jednoduše něco chybí k dokonalé spokojenosti. Že práce, kterou dělám není ta pravá ořechová. Ale jednu dobu jsem si na změnu připadala stará  (nechápu), pak jsem byla asi i líná  (to se těžko přiznává). Teď vím, že pozdě není nikdy!

Můj úkol tady...nepochybně je jich více. Ovšem ten největší a nejzásadnější, který mě konečně přiměl k tomu, že vím, že nikdy není pozdě, byl dost těžký... I když, všechny úkoly jsou těžké. Žádný není lehčí, protože i když se nám zdá, že sousedova tráva je zelenější, tak si musíme uvědomit, že sousedův úkol máme třeba zmáknutý z minula a proto se nám nyní zdá lehký, pro nás zvládnutelný levou zadní. Už jsme na něm makali kdysi... Každý úkol nás má logicky naučit něco nového, aby z nás byly téměř dokonalé bytosti, tedy dokonalé Duše. Když pak vzpomínáme na dobu minulou v tomto či jiných životech zjistíme, že leckdy je to jeden velký propletenec. Některé úkoly se nám vrací, protože jsme je z baťůžku téměř nevyndali, některé se vrací, protože jsme je jen načali, některé se vrací, protože jsme od nich třeba utekli...nebo musíme splatit své ne moc hezké skutky...možností je spousta. Každopádně se umí o slovo přihlásit! I když se to lehce říká, je lepší neutíkat a nic si nenést dál. Je lepší jej pochopit a porvat se s ním. Vyhrát! Všichni tu jsme proto, abychom žili šťastný život.