Jdi na obsah Jdi na menu
 


První otázky sexu

27. 1. 2010

 

PRVNÍ OTÁZKY O SEXU

Mám kamarádku Helenku. Helenka je máma dvou dětí. Emě je devět a Martinovi jsou čtyři. U Martina se sexuální otázka začala projevovat tím, že Helence rád a často a přiblblým úsměvem na rtech hladí prsa. Ví, že to dělat nemá, ale vždy pohybuje rukou velmi jemně, kývá jen zápěstím a Helenčina ňadra se dotýká velmi lehce. Pohled na tu malou ruku je komický…Ale ještě komičtější je pohled na výraz v jeho tváři. Usmívá se jako měsíček na hnoji, koutky úst mu cukají a v očích mu svítí tisíc čertů… Pak taky rád Helenku pozoruje, když se obléká či vysvléká. Kouká na ni a obdivně říká : „Ty máš hezký prsa a hezkej zadek.“ Helenka si v tu chvíli říká : Ach jo. Syn svého otce. Ale usmívá se u toho. Ví, že ona od něj zlomené srdce mít nebude, ale už dopředu je jí líto všech, kterým to Martin provede. Jestli bude vykazovat i nadále kvality svého otce, tak bude těch zlomených srdcí pěkná sbírka. U Emy se poznávání těla projevovalo jen malou chvilku tím, že Helence obdivně koukala na prsa a sem tam je pohladila. Pak vše ustalo. Nyní je ovšem Ema ve věku, kdy si více všímá toho, že je holka. Toho si navíc všímají i hoši ve třídě. Ema je hezká holka. Otázku, jak se rodí děti mají za sebou od jejích pěti, než se narodil Martin. Ema si listovala v knize o těhotenství a byl tam nafocený porod. Ema na to koukala a ptala se, proč má ta maminka krvavé miminko v “pipce“? Na to jí Helenka řekla, že tudy chodí miminka na svět. Ema se upřímně zděsila, zacpala si nos a se šklebem, jako by byl doma v obýváku smrad jak v hokejové šatně po zápase, prohlásila : „No, fůůůj.“ A bylo. Ema věděla, kudy se děti dostávají na svět. Otázku, k čemu je menstruace a proč se uvolňují vajíčka mají taky dávno vyřešenou. Ta přišla na řadu v momentě, kdy bylo parné léto a Helenka nemohla jít s dětmi na koupaliště a ještě měla ty příjemné křeče a únavu po celém těle, takže chtěla doma jen ležet a odpočívat. Úplně lehce Ema pochopila, proč je mamka mimo provoz. Ještě k tomu Helenka připojila informaci, že to uvolněné vajíčko se musí spojit s tatínkovou spermií, aby z toho mohlo být miminko. Čekala na doplňující otázku, jak se ta spermie k tomu vajíčku dostane a trošku nevěděla (trošku hodně nevěděla),co přesně Emě odpoví. Ale žádná doplňující otázka se nekonala. Emě informace prozatím stačily. Takže nyní Helenka stále čeká, kdy bude muset vysvětlit, jak se tam ta spermie dostane. Není puritánka, ale fakt neví, jak to vysvětlit. Pamatuje si, že ona sama, když si představila, jak “to dělají“ její rodiče, které kdysi zaslechla, měla divný pocit a nějak ji to prostě vadilo. „No, něco řeknu. Podle situace.“, říká si vždycky. Ovšem asi před měsícem jí blesklo hlavou, že možná ani nic říkat nebude muset. Ema přišla ze školy a vykládala své celodenní zážitky jako každý den. Helenka ji poslouchala, odpovídala a tak běžný rozhovor matky s dcerou. Pak přišel na řadu popis situace, kdy se paní učitelka ptala, jaký je rozdíl mezi lidmi. Měla na mysli barvu pleti, tvar očí, vlasy a tak. Přihlásil se jeden třídní kašpar a říkal : „Kluci mají šulinka a holky pipinku.“ U těch slov se Ema chytla přes pusu, smála se a styděla. Asi stejně jako paní učitelka, která se prý rozesmála, ale ptala se dětí, jestli vědí, jak se těmto orgánům říká správně. Opět se přihlásil jeden a ten říká : „ Bombička, hadička, stříkačka, trubička.“ Děti měli Vánoce…

„Ne.“, říká paní učitelka. „Říká se tomu penis.“ Třída se opět rozesmála. „A jak se říká ženskému orgánu?“, ptala se učitelka. Opět se přihlásil ten, co měl v rukávu takovou zásobu názvů mužství a říká : „Kopečky, buchtičky, mušlička, kačenka.“ Učitelka jej opět zklamala : „Ne. Je to vagína.“ Třída měla opět radost ze sprostého slova proneseného naprosto legálně a dávala ji najevo smíchem. Zazvonilo. Helenka říkala Emě: „Vy jste dárečci. Paní učitelka z vás musí mít radost.“ Věděla, že učitelka je na to zvyklá. Učí již pár let a asi ji jen tak něco nepřekvapí. Ema na to . „No, byla chudinka červená…“ „No, byla ráda, že zazvonilo a debata skončila.“, usmívala se Helenka. Takže po tomto rozhovoru Helenku napadlo, že informace o tom, jak se dostane spermie k vajíčku se Ema dozví s největší pravděpodobností mimo domov. Přemýšlí, zda jí to nějak neuškodí, zda se nedozví něco, co by v ní vyvolalo nějakou špatnou reakci. Spoléhá na to, že ne. Že i ona a spoustu dalších kamarádek k této zásadní informaci pro rozmnožování lidstva došly samy. Nikdo jim o tom neříkal. Helence nikdo navíc neříkal nic o vajíčkách, porodu, spermiích. V tom je Ema napřed. Jakmile se tu prvotní informaci dozví, už nebude pro Helenku problém, aby toto téma dál rozvinula a odpovídala Emě na otázky. Pak už ne. Jen ten začátek, když někdo nakousne… Proč to tak je? Proč má Helenka blok z toho, aby začala sama? Těžko říct, ale hlavní je asi to, že i když je penis bezva nástroj, který umí někdy kouzla, tak pohled na něj není nic moc, aspoň podle Helenky. A při pomyšlení, že si její malá holčička představuje, jak se “to“ schovává do maminky… prostě promiňte.

„Budu si povídat o všem, ale tento začátek nezvládnu.“

dodatek :

Správně je, že jej Helenka zvládla. Naprosto v klidu. Ema se asi po půl roce ptala, jak se ta spermie ALE do toho vajíčka dostane??? A ještě měla doplňující otázku, co že je to tzv. panna? Helenka se nadechla a řekla, co musel tatínek udělat, aby mohla z vajíčka vyklíčit Ema, a tím tedy také žena přestává býti pannou... Ema nevěřila vlastním uším a celá akce ji přišla trošku nechutná a divná. Nakonec se usmála a řekla : "Aha maminko, takže ty nejsi už dvakrát panna..." :-D

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář