Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šťastná středa

27. 1. 2010

Š

ŤASTNÁ STŘEDA ???

 

Těžko říct.

Ráno se nevymyká standardu. Syna vedu do školky, pak jedu do práce. Jen si vyjímečně dovolím luxus a jdu si ráno zakoupit snídani do Billy. Měla jsem šílenou chuť na rybí salát, respektive tresku v majonéze, což je rybí salát, ale rybu abys pohledal. Treska je zde rozmělněná na malilinkaté kousíčky. Mám to moc ráda, tak se těším, jak si v práci před příchodem bosse udělám dobrou snídani. Koupím si ještě celozrnné bulky, právě upečené.

V práci posnídám, odpracuju si směnu a jdu na návštěvu k babičce. Teda jedu. Jedu tramvají. Od jisté doby, co mi nějak nevybývá, abych si koupila měsíční jízdenku na MHD, jezdím do práce s platně oraženou jízdenkou, protože si ráno nechci při možné kontrole jízdenek dělat ostudu mezi každoranními cestujícími - dnes ráno navíc revizor jel…ale z práce, když nastupuji na konečné si jízdenku neorážím. Sleduju dění kolem a jelikož v našem městě revizory znám od pohledu, v případě nebezpečí bych si jízdenku orazila. Sedím, sleduju dění na zastávce, žádná známá tvář. V tramvaji jsme 3 „holky“ co sedíme a jeden „kluk“, co stojí, a který po zavření tramvajových dveří a rozjetí tramvaje zahlásí : „Revize jízdenek.“ Do prčic, leknu se. Co teď? Mám v rychlosti orážet jízdenku, kterou vždy držím připravenou v ruce? Ne, sedím a jsem připravená se divit jako divizna, když mi řekne, že jedu na černo. Když je u mě, předložím neposkvrněnou jízdenku. „Nemáte ji oraženou.“ „Cože? Jak je to možný?“ , dělám nevědomou, ale trochu se třepu. „Kde jste nastupovala?“ „Na konečné.“ To jej asi trochu zarazí, protože mi jízdenku bere z ruky, že mi ji orazí, že nyní vystupuju jej samozřejmě nezajímá. Jen ještě dodá, ať si na to dávám příště pozor, že by mi musel dát příště přirážku. Uctivě děkuji, usmívám se a jsem vděčná za to, že Dopravní podnik nabral tak hodné nováčky…Musím si ho zapamatovat, aby mě příště nepřekvapil. Posedím u babičky a cestou od ní si kupuju v trafice další jízdenku, že dnes už riskovat cestu na černo nebudu. Po nastoupení do tramvaje si říkám, tak nebuď srab, jsou to jen tři zastávky. Jízdenku tedy nerazím, jen jsem zase na čekané. Nic. Pohoda. Vypadá to na normální cestující. Během vteřiny se ozve : „Revize jízdenek“. Se picnu. Tentokrát je v tramvaji celkem dost cestujících, takže hned přiskočím ke strojku, vrazím do něj jízdenku a ten ji kupodivu orazí. To nebývá zvykem, protože po nástupu revizora se tyto strojky zastaví. No nic, říkám si, vyšlo to. Revizorka se zasekne u dvou cestujících, kteří nemohou nalézt platný cestovní doklad. Tak se tedy stane, že na další zastávce revizorka vybíhá z tramvaje, aniž by zkontrolovala půlku vozu. Takže jsem si jízdenku orazila zbytečně. Už se směju. Říkám si, že Dopravní podnik obměnil své zaměstnance asi z gruntu. Z dnešních tří revizorů jsem znala jen jednoho….

Dorážím pro syna do školky. Domů jdeme tentokrát pěšky. Kousek za školkou leží na zemi muž. Lidi kolem něj jen tak procházejí. Jdu k němu. Mluvím na něj. Moc nereaguje. Volám sanitku. Říkám, že je asi opilý (určitě je a vypadá velmi zanedbaně), ale nikdo neví, jestli nemá nějaké zranění, že? Na lince 155 mi říkají, abych volala 158, že když je opilý, přijede Policie. Volám 158, tam mi dispečer řekne, že mají důležitější práci, že přijedou tak za hodinu, dvě. Ptám se, zda má pán zmrznout. Kloudnou odpověď nedostanu, ale nakonec se pán na druhém konci drátu „smiluje“ a řekne, že tam tedy někoho pošle. Tak volám znova 155, protože těžko říct, kdy někdo dorazí. Sanitka přijíždí, vzápětí dorazí i Policie. Komunikují s mužem, já odcházím.

Cestou si říkám, že je mi zima na ruce. Chci si vytáhnout své teplounké kožené rukavice, které jsem si pár let přála a nakonec jsem se vloni na Ježíška dočkala. Nemám je. Což mě tedy rozhodí. Kdybych o ně přišla, dost by mě to mrzelo. Přemýšlím, zda jsem je nenechala ráno v Bille nebo ve školce nebo v práci nebo u babičky? Absolutně nevím, nedokážu si vybavit, kdy jsem je měla naposledy na rukou. Ach jo, to mě štve. Znáte tu nervozitu, kdy musíte čekat několik hodin, než se dopátráte pravdy? Tak tu mám teď já. Do zítřejšího rána, kdy se zeptám ve školce, zda tam nejsou nebo až je neuvidím zítra ráno v šatně v práci. Snad ta celkem šťastná středa bude ještě fungovat a já se s nima shledám !!!

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář