Zrychlený děj
ZRYCHLENÝ DĚJ Znáte z filmu ty zrychlené děje? Takové ty sympatické záběry, alespoň pro mě, kdy se všechno začne dařit, kdy hlavní hrdina prolomil smůlu a teď všechno jede jako na drátkách, kdy se nic nezasekne, nejsou žádné starosti ani zdržení, po předchozích problémech není ani stopy. V celku rychle se takto hlavňák dostane do použitelného stavu existence, kdy ještě před pěti minutami byl na odpis, na dně, zralý na ranění mrtvice či spáchání sebevraždy. Najednou do toho hraje bezva hudba, která podtrhuje děj, divák si říká, to je super, jak to jde, jak se to změnilo, jak se najednou všechno daří, fandí tomu a chce, aby měl hlavňák ty trable, potíže ,nesnáze, trápení s láskou, prací, rodiči hned za sebou. Říká si, jak to pěkně odsejpá, ještě ta hudba k tomu…A pak je konec. Hlavňák všechno zvládl. Všechno vyřešil, všechno přežil, v rychlosti se poučil a ještě mu k tomu hrála hudba. Láska se k němu vrátila, práce klapla, rodiče se s ním už nehádají. Dřív jsem si představovala, jak mám potíže, jak jsem zničená a marná a zralá tak akorát na konec a pak se mi strašně líbilo, když jsem si během pár vteřin projela ten zrychlený děj….trrrrrrrr změna trrrrrrrr další trrrrrrrrr ještě kousek a trrrrrrrrr ještě jedna a konec, paráda, klid, pohoda, vyřešení, potíže fuč. Do toho hudba, nějaká písnička, která je fakt doják a málokdo u toho děje neuroní kroupu. Usmívala jsem se a říkala si, že to je v klidu, že se všechno lehce zvládne. Bum, realita je jiná. Věděla jsem to i tenkrát, ale neměla jsem žádné vážné potíže, které bych musela pouštět rychlostí blesku…bylo to jen v mé představě, bohužel. Jen jsem to tak zkoušela a v podstatě se rouhala klidem a pohodou, kterou jsem měla. Jsem si to přivolala. Já blbec. Takže teď bojuju ze všech sil, snažím se nevzdávat, zbytečně nekňučet, neskuhrat, nebrečet, nehroutit se. Jde to těžko. Někdy strašně moc. Někdy o něco líp. Je to asi tři dny, co jsem si vzpomněla na tento můj oblíbený zrychlený děj, jdu hledat tlačítko kde se zapíná a pořádně do něj prásknu, aby bylo trrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr …